Hudební průmysl může být rád, že měl Dave Mustaine takové problémy s alkoholem a drogami, které dovedli Metalliku k tomu, aby jej vyrazili. Nikdy by totiž Dave nezaložil Megadeth a skladby jako Symphony of Destruction, Youthanasia či A Tout Le Monde by nikdy nevznikly. Zrovna Symphony of Destruction je super skladbaa z Mustainovi dílny. vypráví o vojenské diktatuře, získávání moci a slepém následování daných pravidel.
Silně nachřáplý hlas, mateřské znamínko na tváři, stále luxusní pejzy, dvě krabičky cigaret denně a láhev whiskey k tomu. To je celý Lemmy Killmister, který se stal ve světě heavy metalu pojmem a dalo by se říci až kultovní osobností. Get Back In Line je peckou z roku 2010, která dokazuje předevší to, že Mötorhead pořád hrají s grácií a umem, tak jako kdysi!
Míchanice všech žánrů, počínaje klasickým rockem konče nu-metalem, osm desek na kontě a skvělá zvuková tvář kapely. To jsou američtí Skillet, křesťanská rocková kapela z Tennessee. Málokdo by si jí ale asi všiml, kdyby za bicími a u kytary nebyly dvě velice půvabné slečny. V takových kapelách se přeci jen moc žen nevyskytuje.
Touhle německou melodic death metalovou kapelou již prošlo hodně členů za těch dvacet let co existuje. Původním a nejvíce skladatelsky produktivním členem, jehož jméno se objevuje na všech šesti vydaných albech je Jakob Mølbjerg. Šest alb není mnoho, ale kapela to jednoznačně dohání intenzivním koncertování a především kvalitou hudby, která je na albech ke slyšení.
Lamb Of God… V překladu Beránek boží, ale když to překládat nebude máme tu jednu z nejlepších metalcorových kapel, která je spojením špičkových muzikantů, jenž své bravurně propracované hudbě dodali luxusní zvuk i aranžmá. Bubeník Chris Adler a zpěvák Randy Blythe jsou jednoznačnou dominantou kapely, jelikož jí dodávají něco co žádná jiná metalcoreová kapela jednoduše nemá.
hraní se symfonickým tělesem, v tomto případě komornější velikosti, se stává čím dál více modernější záležitostí… Tenhle žíváček z roku 2009 není ale poznamenám ničím co by mu ubíralo na kvalitě. Pearl Jam snad ani nikdy nehráli špatně
Zpěv Eddie Veddera a vůbec celé složení kapely dovedlo Pearl Jam na vrchol už na počátku devadesátých let, kde se drží dodnes.
Black metal z Itálie. Nevěřil jsem toku, když jsem tuto informaci zjistil. Měl jsem za to, že Italové dokáží jen ten jejich pochybný disco folklór. Mno není tomu tak. Graveworm válí black metal na světové úrovní a dávají na frak i kapelám ze skandinávských zemí, kde jsou black metal a podobné styly na domácí půdě. I The Machine je jednou z těch čistě metalových skladeb, ale za poslech stojí i některé jejich coververze jako Fear Of The Dark od Iron Maiden nebo hodně propracovaný cover I Need a Hero od Bonnie Tyler.
Fergie je známa hlavně jako členka The Black Eyed Peas, ale také vydala svou sólovou nahrávku The Dutchess, kde lze najít i tuto skladbu Glamorous. Tato píseň má v sobě podobné pocitové prvky jako skladba od Jenifer Lopez From The Block. Je to o tom, že i když má člověk okázalý styl, tak je to pořád stejný člověk, který si cení svých přátel a rodiny i přes slávu a bohatství. Také tato píseň říká díky fanouškům, za vše co jí dali. Bez fanoušků se hudba prostě dělat nedá.
Sandra Nastic za mikrofonem… Co jiného to může věstit než Guano Apes na pódiu. Lords Of The Boards je super skladba plná energie a síly. Tahle píseň je jednou z mnoha, která tuhle německou partu proslavila a dostala výše v hitparádách. Opravdu je dobře, že se Guano Apes vrátili zpět po kapelní pauze s novým albem, zvukem a plni energie. Hudební svět má zase o jednu špičkovou aktivní kapelu navíc.
Existují jedenadvacet let, pochází z Irska, hráli snad ve všech koutech světa a jejich hudba nikdy neomrzí… To jsou the Cranberries. Tuhle skladbu napsala zpěvačka a jediná žena v kapele Dolores O’Riordan a solokytarista Noel Hogan. Celkově vzato jsou Cranberries seskupením špičkových muzikantů a jejich hudba stojí za poslechnutí snad v každém okamžiku.